Všichni je určitě známe a věřím, že většina z nás ráda vzpomíná na dětské časy a na hry na hřišti, v tělocvičnách a ve škole nebo ve družině. Já určitě. Moje nejoblíbenější hra byla na schovávanou. Nejvíc mě bavilo se vyplížit z úkrytu a nepozorovaně se dostat k pikole, tak aby mě nikdo neviděl a já zapikala kamarády. Vždycky mi vrtalo hlavou, kde se tyhle důmyslné hry vzaly?...
Mohla bych napsat, že základ každého spokojeného člověka je stabilní rodina. I když v mém případě je rodina skvělá a mnohdy i nadevše, pořád je důležité, aby si člověk našel motivaci, sílu, odhodlání, ale i klid sám v sobě. Jít do přírody, poslouchat hudbu, zacvičit si nebo taky zajít někam na kafe a popovídat si s přáteli, pokud to zrovna nekazí nějaký ten virus. Nesmíme...
Koukám do monitoru a přemýšlím. Přemýšlím, kudy cesta nevede – a to mojí, za tolik let krásně a poctivě vyšlapanou komfortní zónou. Už asi hodinu nevím, jak začít. Jak se vlastně SDÍLÍ? A bude tohle někdo číst?
Barbora Slámová